Píseň

Na pánské toaletě stojí tři u pisoáru. První dokončí své dílo a jde si umýt ruce. Na osušení použije papírové utěrky. Spotřebuje jich asi deset, dokud neutře poslední kapičku vody. Otočí se k ostatním a říká: „My z Phillipsu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali extrémně dokonale.”
Druhý již také skončil a také si umyje ruce. Utře si je však pouze do jedné papírové utěrky, přičemž využije každý milimetr čtvereční volné plochy. Otočí se a povídá: „My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně.”
Třetí skončí svou práci a odchází. Cestou ke dveřím přes rameno prohodí: „My ze Třineckých železáren si nechčijeme na ruce!”

Holič se ptá zákazníka: „Je to tak dobře?”
A zákazník říká: „Trochu delší, prosím!”

Vítají nového ředitele: „Tak vás tady vítáme, už jsme o vás mnoho slyšeli...”
„Tak moment, pánové! Asi jste zapomněli, že už bylo několik amnestií!”

Na kongres jede vlakem skupina inženýrů a manažerů. Každý manažer má svoji jízdenku, inženýři mají dohromady jen jednu. Najednou jeden z inženýrů zvolá: „Pozor, jde průvodčí!”
A všichni inženýři se natlačí na jeden záchod. Průvodčí zkontroluje jízdenky manažerům a když uvidí zamčené dveře na WC, zabouchá na ně: „Jízdenku, prosím!”
Zpod dveří se vysune jeden lístek, průvodčí ho cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchází.
Na zpáteční cestě si manažeři pořídí jen jeden lístek a inženýři dokonce nemají žádnou jízdenku. Tu jeden z manažerů zvolá: „Pozor, jde průvodčí!”
Všichni manažeři se utíkají schovat na záchod a inženýři trochu pomaleji odcházejí na další. Poslední z inženýrů, ještě než se schová, zabouchá u manažerů: „Jízdenku, prosím!”
Ponaučení: Manažeři často používají inženýrská řešení, aniž by jim rozuměli.

Bod č. 1: Zaměstnavatel má vždycky pravdu.
Bod č. 2: A když pravdu nemá, pak platí bod č. 1.

„A to vepřové je čerstvé?”
„Samozřejmě, ještě včera to prase kašlalo.”

„Pane opraváři, ráda bych vás upozornila, že asi za 40 minut přijde můj muž z práce.”
„No a - vždyť nic proti počestnosti s vámi nedělám...”
„Právě - a čas utíká!”

Ředitel náhle vrazí do kanceláře jednoho ze zaměstnanců firmy. Ten se otřepe: „Fuj, to jsem se lekl!”
Ředitel poznamená: „No alespoň, že jste taky něco od rána udělal.”

„Bojím se nezaměstnanosti.”
„Proč - vždyť stejně nic neděláš.”
„No jo, ale platit by přestali.”

Rozčiluje se mistr: „Kolikrát jsem vám říkal, že mi v práci chlastat nebudete! Vždyť přes ulici máte hospodu!”